"Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků věci úplně hotové. A poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátele."

Psycholog vs Psychiatr // mé zkušenosti, rady, něco takového

6. května 2016 v 18:21 | Dáša H. |  Povidani
Tenhle článek slibuju dost dlouho. Taky mi dost dlouho leží v rozepsaných a píši k němu vždycky nějaké kousíčky a útřžky. Teď jsem ho zkompletovala, tak snad někomu pomůže nebo alespoň rozšíří vaše znalosti, jestli to jde tak vzít. Vím, že docela dost lidí psalo, že se na tento článek těší, já se taky těším na jeho vydání a ohlasy od vás. :)


Nejprve bych začala obecnou učebnicovou charakteristikou a porovnáním psychologa s psychiatrem. K oběma mám svůj názor i zkušenosti, k oběma stále chodím a bez nich bych to asi nezvládla. I když je pravda, že to byl přítel kdo mě k návštěvě doktora dokopal, že až on mě donutil zjistit, že na mě vlastně není nic špatného ani neobvyklého a nemusím se stydět, pohužel až po tom, co mě musel skoro rok trpět než mu došli nervy, ale díky bohu za to. Taky to nejlepším způsobem posilnilo náš vztah,ale je to jedna z nejhorších věcí co vám ho může zkazit, věřte mi.




Psychiatr:
Vystudoval klasické všeobecné lékařství na lékařské fakultě a má hotovou atestační zkoušku z tohoto oboru. Je kvalifikovaný k léčbě duševních poruch. Což znamená, že vám může předepsat psychofarmaka (antidepresiva), může vás poslat na spoustu vyšetření, ať už nějaké laboratorní testy krve nebo magnetickou rezonanci mozku. Je to prostě klasický lékař zaměřující se na daný obor, úplně stejně jako například gynekolog nebo urolog.
Mé zkušenosti: Já chodím k doktorce, je milá, komunikativní a snaží se mi se vším pomoc. Při první navštěvě mě vyslechla s příběhem a poté se ptala na doplňující otazky co se týče například mého spánku, jídla, komunikace s ostatními a tak dále. Poté mi ještě vzala krev a poslala ji na nějaké testy, ale to bylo spíše kvůli mému zdraví, než že by vám ji lékař bral každému. Shodli jsme se na pár bodech, řekla mi pár rad a napsala recept na antidepresiva. Ze začátku jsem k ní chodila jednou za 2-3 týdny a vyšetření trvalo zhruba půl hodiny. Poté co začali prášky zabírat jsem začla chodit jednou za dva měsíce a návštěva trvá jen chvilku, zeptá se mě jestli jsou nějaké změny, jestli už jsem například začala víc jíst, jestli mě prášky nijak neovlivňují a poté mi napíše nový recept, takže je to tak na 15 minut.
Psychiatr si s vámi rozhodně nebude povídat do detailů o vašich problémech, spíše chce znát následky vaších psychických problémů, podle těch vám předepíše prášky a to je vše o co se stará. Jediné co vám může říci navíc je doporučit vám nějakého psychologa. Vzhledem k tomu, že je to klasický lékař, tak ve většině případů by měl být hrazen pojišťovnou.


Psycholog:
Ten vystudoval obor psychologie, studoval o rok méně a mohla to být například nějaká filozofická fakulta. Pokud chce poté dělat práci psychologa, musí mít ještě složenou atestační zkoušku. Psycholog tedy není lékař a nemůže vám předepsat žádné léky nebo vás odeslat na nějaké vyšetření. Může vás pouze léčit systémem nějakých psychologických poznatků a to už je na něm. Klade si většinou za cíl navrátil psychicky nemocného člověka zpět do reality pomocí osobních změň nebo překonáním a odstraněním momentálních potíží.
Mé zkušenosti: Je spoustu oborů psychologie a spoustu lidí se zajímá o jiná odvětví, proto je nejprve vhodné si rozmyslet jaká léčba, budeme tomu tak říkat, je pro vás nejpřijatelnější. Já osobně chodím k psychologovi, pánovi, který má u dveří napsáno klinický psycholog. Je to takové to klasické povídání o všem, zjištění problému a snažení se o pochopit, i vracení se do minulosti a odprostění se od ní. Sezení trvá většinou 50-60 minut a chodíte tam častěji, já teď každý týden jednou. Někteří jsou hrazeny pojišťovnou, někteří mají vlastní ordinace, ceny se potom pohybují občas i v docela vysokých hladinách nad 500Kč za hodinu. V každém připadě to určitě nebude tak, že čím dražší tím lepší. Já ho mám například placeného pojišťovnou a nemůžu si stěžovat. Taky tady hodně záleží na tom, aby vám psycholog sedl jako člověk, byl vám sympatický, musíte mu sice jen věřit a otevřít se mu. Oni to dobře vědí a proto by ani neměli brát za zlé, pokud mu na konci prvního sezení řeknete, že se omlouváte, ale podruhé už nepřijdete, dokonce vám většinou doporučí i nějakého svého kolegu.

Tak takové to obecné máme za sebou, teď vám chci popsat mou první návštěvu psychologa více do detailů, abyste i věděli na co se vás například může ptát, o čem máte začít mluvit a tak. Hlavně se ničeho nebojte a říkejte všechno tak jak vás napadá. Upřímně, je to jejich práce, nezajímají je nějaké vaše chyby nebo nedostatky, nebudou vás soudit nebo pomlouvat, zaměří se jen na ty psychické problémy a ty se budou snažit řešit, všechno ostatní je jim opravdu jedno. Ohledně vašich problémů se snažte nic nezamlčet a říct opravdu vše, je to důležité, on vám do hlavy nevidí, musíte mu to sami říci.

Samotná navštěva u psychologa, jak ji prožívám já:
Chodím k jednomu strašně milému pánovi, tipuju kolem 40 let, má dvě děti a moc dobře se s ním mluví i o normálních věcech. Což je jeden z bodů. Nemyslete si, že s psychologem mluvíte jen o vašich strastech, jen o tom co vás trápí a jak vám pomoci, já hodně například mluvím o všem co se mi za daný týden událo, o úspěších a o tom na co sem pyšná a tak, jako bych mluvila s kamarádem.
Tak k věci, na začátku vždycky dostanu čajík, je to pak takové příjemnější sedět v křesle s čajem v ruce a mluvit, tedy alespoň mě je při tom moc dobře. Začínáme tím, že se mě zeptá jestli mám konkrétní věc o které chci mluvit, občas mám, občas ne. Když nemám, tak mu začnu povídat o tom, co jsem uplynulý týden dělala, on většinou zachytí to nejdůležitější a to rozvineme. Občas mám ale předem rozmyšlené téma, které bych s ním chtěla probrat a tak se věnujeme jemu. Nebo má vymyšlené téma on. Minule například jsem kreslila obrázek svého života a popisoval jsem mu, proč si myslím, že tam ty věci na tom obrázku být musí. Nebo u něj medituji. Což je hrozně krásné. Zavřu oč, on mi říká na co myslet, jak dýchat a tak, já jsem zcela uvolněná a myslím jen na to, co říká. Zní to možná divně pro někoho kdo to nezná, ale já občas medituju i sama doma a jen tak, pro uvolnění a uklidnění, hrozně jsem se do toho nadchla. (Možná téma pro další článek?)
Většinou mi ta hoďka strašně rychle uteče, najednou prostě řekne, "to pro dnešek stačí, můžu vás takhle pustit domů?", to mě vždycky jakoby naštve, klidně bych si s ním povídala déle, třeba ty meditace strašně rychle utíkají.
Když se vracím domů, tak jsem vždycky taková uvolněnější a šťastnější. Hrozně ráda pak doma vyprávím příteli, co jsem dělala při návštěvě nebo o čem jsme si povídali. Taky se tam kolikrát děsně těším, už abych tam mohla jít, nevím proč, ale dost jsem se k tomu připoutala.

Na závěr mám pro vás ještě jednu nabídku. :)
Pokud s návštěvou stále váháte a chcete vědět více informací, určitě se na mě obraťte. Ať už vám konkrétně řeknu, jk probíhá má léčba, co mi nejvíce pomáhá nebo s jakými prášky mám kladné a s jakými záporné zkušenosti. Cokoliv vás bude zajímat, ráda zkusím pomoci. Email máte v menu, tak se nebojte, není to nic špatného. Duševní nemoc je nemoc jako každá jiná, s angínou také musíte k doktorovi, tak proč se stydět za návštěvu doktora s depresí?
Ale je pravda, že já se toho na záčátku bála hodně a hodně mi pomohl přítel, což je nejdůležitější, najít si někoho kolem vám, komu na vás opravdu záleží, podpora je velmi důležitá.

To by bylo zhruba všechno, přeji krásný zbytek dne. Maturantům přeji krásný a vydařený svaťák. :*
 


Komentáře

1 *Michelle* *Michelle* | E-mail | Web | 9. května 2016 v 19:09 | Reagovat

Téda, víš, že tě docela obdivuju za to, jak otevřeně o tom dokážeš mluvit? Už jednou jsem tu zmínila, že jsem k psychologovi kdysi taky chodila, ale nikdy jsem o tom takhle do hloubky nikomu nevyprávěla. Moc se mi líbí ten tvůj pozitivní přístup k tomu všemu, máš i štěstí, že takového přítele máš :) takže ti přeju aby se to zlepšovalo čím dál tím víc :)

2 deweydumple deweydumple | Web | 9. května 2016 v 20:47 | Reagovat

Je lepsi jit prvni za psychiatrem a pote za psychologem, nebo  naopak?

3 Péťa Péťa | Web | 12. května 2016 v 22:23 | Reagovat

Ještě než se dostanu ke svému názoru na tvůj článek, tak bych podotkla, že filozofie se píše s měkkým i, asi jsi se překlikla (v úvodu povídání o psychologovi). Nemyslím to zle, jen mě to zarazilo. A teď už k článku.

určitě ti moc držím palce a obdivuji tě, že jsi se svému problému, ať už je jakýkoliv, postavila. To chce hodně síly a odhodlání, myslím si proto, že jsi statečná slečna.
Sama mám s jen malé zkušenosti, spíš takové ty studijní. Měla jsem několik semestrů psychologie a musím říct, že je to sice moc krásná práce, ale zároveň také hodně náročná. Nakonec jsem si zapsala jiné předměty a upustila od toho.
Ale mám pro tebe malý tip - pokud tě baví meditace, zkus si najít nějaké lekce jógy. Já občas chodím na power jógu, která je trochu víc pohybová, ale také tam meditujeme a zkoušíme různé metody dýchání, odpoutání se od hluku nebo nepříjemných věcí. Je to hrozně a fajn a podle toho, co píšeš, si myslím, že by to to mohlo bavit. Asi bude něco i na internetu, ale pokud to bude podle nějakého videa zkoušet, dej prosím pozor, aby sis neublížila, protože některé ty cviky jsou náročnější, než se zdají (a proto je fajn absolvovat aspoň pár lekcí s lektorkou).

4 Dáša H. Dáša H. | E-mail | Web | 12. května 2016 v 23:12 | Reagovat

[3]: Za ičko se stydím :( samotné mi teď nedochází ani jak jsem mohla :D
Jinak děkuji za povzbuzující slova :) o józe už jsem četla a koukala na ni, ale nemyslím si, že by byla zrovna pro mě, jinak dekuju za tip :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama