"Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků věci úplně hotové. A poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátele."

Skoro všechno, na co jsem se těšila, je za mnou

11. února 2016 v 18:20 | Dáša H. |  Povidani
Poslední týden byl docela nabitý zážitky. Některé nebyly uplně příjemné, ale většina byla. Jsem docela smutná z toho, že už je to všechno za mnou. Navíc je mi blíže a blíže ta komisionální zkouška z angličtiny. Příští týden máme jarní prazdniny a po nich hned v pondělí. Test z celkové gramatiky angličtiny, prostě mi tam může dát cokoliv, slovíčka z lekcí, co jsme probrali a ústní část. Ta bude z maturitnch otázek, protože se na ně celý půlrok připravujeme. Docela mazec, je toho strašně moc, ale už na tom docela dlouho pracuju a snažím se.
Najde se tu ještě někdo, kdo při shrnutí uplynulého týdne má před sebou diář? Jsem takový strašný pamatováček a v něm mám snad úplně všechno. Jo, nebudu patřit mezi ty klasické lidi.



O víkendu jsem posílala přihlášky na vysokou, celkem tři zatím. Chtěla jsem ještě čtvrtou, na VŠCHT, ale tam je potřeba úplné vysvědčení, které samzřejmě ještě kvůli angličtináři nemám. Další školy tedy byly Farmacie v Hradci, VUT v Brně a Přírodovědecká fakulta v Praze. Všechno se točí kolem stejného zaměření, farmacie, léčiva, medicínská chemie. Budu vyrábět "léky" *evil face*. No dobře, ještě můžu skončit někde v kanclu jako klasická sekretářka a evidovat je. Ale to první by bylo lepší, chtěla bych pracovat v laboratoři, něco mě na tom hrozně láká, jen nedokážu přesně popsat co, vášeň, touha po znalostech a příležitost vymyslet pro lidi něco co opravdu pomůže.

V sobotu jsem byla v Praze. Nejprve sama, jela jsem na Přírodovědnou fakultu na přednášky pro středoškoláky. Nebylo to špatné, ale zrovna ta témata mě nezaujala. Příští týden je další, jen jevím jestli jen, aby to nedopadlo stejně. No v každém případě za mnou pak přijel přítel, dali jsme si oběd, nezdravý v KFC po sto letech, a že půjdeme na procházku Prahou. Neinformovaní jsme se divili velkému počtu lidí na Václaváku s českou vlajkou, skupina se zvětšovala a zvětšovala. Až když jsme se šli podívat kolem, bylo nám to jasné. Byly to demonstrace proti Islámu a bohužel rozesety po celé Praze, velká akce. Šli jsme uličkami kolem Staromáku a pak přes Karlův most, zatím to byla skvělá procházka ve dvou v krásném počasí. Přítel měl ale den předtím docela hardcore trénink, takže jsme se dohodli, že zůstaneme ve městě a půjdeme směrem k nějakému metru, já totiž chtěla na Petřín. Na hrad nás nepustili, všude byla velká komanda policistů, nad hlavou nám lítal vrtulník, kolem proudily davy vyholených hlav, ale i maminky a tatínkové s dětma, s nima vykřikovali hesla a nesli vlajku. Nakonec jsme k nejbližšímu metru dojeli tramvají, procházet v tomhle bylo docela děsivé.

A teď konečně to, na co se tam moc těším, až tu povím. Už mám to tetování. Jsem z něho vyplácaná jako malé dítě, tatérka byla taky. Že to nikdy neviděla, netetovala a tak, líbil se jí hrozně ten příběh k tomu a ta originalita. To mě samozřejmě taky, koukám na něj každou chvilku, jak se krásně pyšní na mém předloktí. Akorát to pořád docela bolí, ale s tím jsem počítala. Samotné tetování tak hrozné nebylo, čekala jsem to daleko horší, bylo to v hodně přijatelných mezích, jen teď jak to bolí sice jen trochu, ale zato v kuse, je docela namáhající. Táty přítelkyně na to měla "nejlepší názor" a vpálila mi ho přímo do očí. "I když si to necháš vytetovat kamkoliv, tak ti to nepomůže." Docela jsem zůstala stát a koukak, nevěděla jsem co říct. Možná jen "děkuju za shození krávo". Můj vztah k ní se vám chystám v nějakém brzkém článku objasnit.


Jinak takové ty klasické činnosti jako kafe s kamarádkou, každodenní zážitky s přítelem. Ano, je to obyčejné, ale z posledního týdne se mi ze všech těhle malých zážitků hrozně dobila energie. Sice mám zase dneska slabší den v posteli pod dekou, ale celkově musím říct, že jsem měla skvělý týden. Smála jsem se, dělala kraviny a cítila se skoro jako dříve. Jsem neuvěřitelně šťastná a musím se snažit, aby to tak pokračovalo. Všechno, ta léčba a tak, sice jen záleží nejvíce na mě.

Ještě jsem zapoměla hrozně moc poděkovat blogu.cz i lidem a tak dále bla bla bla. Můj článek týdne, zatím jediný který jsem napsala bohužel, se objevil ve výběru zajímavých článků na úvodní straně Blogu. Ani nevíte jakou radost mi to udělalo, byla jsem skoro v šoku. Mě to přijde jako obyčejný článek, psaný ze srdce, ale nic extra. Hlavně se u něj objevilo spoustu podporujících komentářů, kterých si velice vážím. Doufám tedy, že se někomu můj blog alespoň trošku zalíbil a vrátí se sem, kvalitu článků se snažím stále zlepšovat. :)


Hrozně ráda jsem se zase po dlouhé době aspoň trošku vypsala, možná delší, ale udělalo mi to ohroumnou radost.

Mějte se rádi a nezapomeňte se sem znovu vrátit :)
 


Komentáře

1 bychristine bychristine | Web | 12. února 2016 v 22:32 | Reagovat

Tak to jsem ráda, že ses měla tendle týden hezky, užij si prázdniny. Já je měla tendle týden a bylo to fakt super, dala bych si je ještě jednou, fakt mrzí mě, že už to končí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama