"Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků věci úplně hotové. A poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátele."

Noční můra // 16. 2. 2016

16. února 2016 v 15:53 | Dáša H. |  Povidani
Zdál se mi sen. Ano, možná si řeknete, to tu jako chce vykládat nějakou kravinu? Pro mě to ale kravina nebyla a uvědomila jsem si něco velmi důležitého. Jsem svoje velká noční můra. To, co mi u jiných přijde hrozné, to co nechápu, vlastně dělám i já sama, jsem taková, mám jednu z nejhorších vlastností. Nejradši bych se zakopala někam hodně hluboko a snažila se to potlačit.



Byl to ten nejhnusnější sen, co jsem kdy měla. Nachytala jsem přítele jak mě podvádí. Jenže on se tomu nebránil, byl s ní veřejně, prostě mi řekl, hele poslední dobou ji mám radši než tebe a pak mě nechal. Byla jsem z toho úplně hotová, nevěděla jsem, co mám dělat. Vzbudila jsem se strašně zpocená a nepohla potom asi hodinu usnout.

Asi nemá cenu konkrétně tu vypravět co přesně se v om snu odehrávalo, chtěla jsem spíš nastínit to, o čem jsem celé dopoledne po probuzení přemýšlela a k čemu jsem došla.

Jsem neuvěřitelně žárlivá. Ale až moc, bohužel. Nesnáším tuhle vlastnost, podle mě je ve vztahu jedna z nejhorších. Jenže jsem přesně taková, snažím se to potlačovat a užírat se s tím sama doma, než abych si o tom promluvila s přítelem. Nejhorší je, že vím že nemám důvod. Jenže mě vadí úplně všechno. Když jde kamkoliv beze mě a já o tom vůbec nic nevím, nebo vím to, že tak jsou další holky a on tam nebude se mnou. Hrozně mě to hlodá, nemůžu se s tím smířit. Jenže zároveň mu chci dát prostor, nechci ho dusit na vodítku, není můj otrok, má svůj vlastní život, který jen sdílí se mnou, neznamená to, že se musí úplně podřídit mě. Mám v sobě takové hrozné roztroušené dilema.
Navíc je to hodně podpořeno tím, že jsme byli hrozně dlouhou dobu jen spolužáci. Teď to nebudu načínat nebo tak, prostě jsem byla vždycky jiná než všichni ostatní a ve škole mě proto moc nebrali, postupem času jsem se jich začala trochu stranit a oni mě akorát pomlouvali a dělali si ze mě srandu. Trvalo to tak pět let, až v šesťáku jsem se s nima začala víc sbližovat a začalo se to zlepšovat. A to je jeden z těch problémů. Nikdy mě tou dobou neměl rád, ani se na mě nepodíval, bavil se s ostatníma holkama a posmívali se mi, byla jsem tak takový vyvrhel. A teď najednou mě miluje a chce se mnou být. Můj mozek se přes to všechno ale přenýst nemůže, nikdy jsem mu to ale nedokázala říct. A proto asi taky se mi nelíbí když se s těma holkama baví, přijdu si jako o čtyři roky zpátky, jako tenkrát. Já po něm vlastně koukala už od prváku, vždycky se mi strašně líbil a přišel mi jako hrozně fajn kluk, takže bych vlastně měla být šťastná, že jsme nakonec spolu, což taky jsem, ale pořád mi to nejde do hlavy.

Možná tím se má žárlivost vyvinula, možná to mám v povaze. Jenže předtím u minulého vztahu se mi to nestalo, nevadilo mi když chodil ven beze mě. Jo, nemilovala jsem ho tolik a nebyla jsem ještě tak vyspělá, ale sice jen když bych to měla v povaze, tak se to snad projeví už tenkrát a u kohokoliv.

Najednou jsem ta nejkásnější, nejchytřejší a nejužasnější, jenže jaká jsem teda byla čtyři roky zpátky? Ani ne, stačí tři. Jsme spolu rok a půl, předtím si mě vůbec nevšímal, byla jsem mu ukradená. Po tom co mi umřela maminka se mi snažil pomoct, nebylo to jen tím, že je prostě tak strašně hodný? Nevyjádřila jsem si to já špatně? Nepřivlastnila jsem si ho násilím? Není se mnou jen proto, že už si zvykl a nechce mě nějak ranit když jsme na tom psychicky tak jak jsem? Tyhle otázky si kladu docela často.

Navíc mi přijde, že ho ani nijak netíží, že za půl roku budem každý na jiné straně republiky, že je mu to jedno. Že prostě smůla, tak hold budeme každý jinde, to bude dobrý. Nebude, nemyslím si to.

Strašně ho miluju, je to nejlepší co mám, hrozně mi pomáhá, je neuvěřitelně hodnej a ochotnej, obětavej. Nechci ho ztratit. Jenže tohle mi pořád hrozně moc leží v hlavě, nedokážu o tom s nikým mluvit, navíc ne s ním. Užírá mě to zevnitř. Nevím co mám dělat, mám mu to říct? Nebo se radši trápit sama? Hlavně nechci aby to nějak pokazilo náš vztah, sice jen říct mu do očí, nevěřím ti, ale miluju tě, není úplně ideální.

Nebylo to poprvé co se mi něco takového zdálo, zdá se mi to celkem často, vždycky je to ale jiný příběh, ale končí stejně. Podvádí mě v každém mém druhém snu. Doufám jen, že je to jen vyzobrazení mého největšího strachu.

Milujte se, je to to nejlepší co můžete udělat,
vaše uplakaná princezna.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama