"Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků věci úplně hotové. A poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátele."

Je potřeba jít dál...

19. ledna 2016 v 22:16 | Dáša H. |  TemaTydne
Předem se omlouvám za další depresivní článek, ale já to asi jinak ani neumím. :/

Bylo mi 16, musela jsem se starat o nemocnou maminku. Hodně těžce nemocnou. Občas nemohla ani vstát z postele, vařila jsem, uklízela, chodila nakupovat a tak nějak převzala její roli, vzhledem k tomu, že jsem žila jen s ní a mladším bráchou.
Jenže mě to vadilo. Byla jsem naštvaná na celý svět proč zrovna já. Nemohla jsem nikam moc chodit, musela jsem dělat doma vše, přestala jsem se s některýma lidma skoro stýkat, nemohla jsem se stýkat se svým tehdejším klukem a tak dále. Vždycky když mě maminka o něco poprosila mumlala jsem si svý, že zase něco musím a nemůžu jít ven za kamarády. Občas jsme se kvůli tomu i pohádali, i mamce to vadilo, štvalo jí, že si nemůžu užít mládí a ona je na mě závyslá. Jenže to jinak prostě nešlo, musely jsme to obě tenkrát přetrpět.




Dneska už vím, že to nebylo nejlepší. Kdybych mohla, vrátila bych to všechno zpět. Starala se o ní 24 hodin denně, byla s ní prakticky pořád, jen aby tu mohla být ještě aspoň chvíli se mnou. Vím, že to co se stalo nebyla moje chyba. Ale mohla jsem se o ní lépe starat, sice jen jsem věděla dopředu jak to skončí. S láskou a péčí bych jí vařila čaj, chodila do krámu, umývala nádobí, prala a vařila. Prostě bysme si prohodily role a já bych si to tentokrát ale úžívala. Měla bych ji stále u sebe.

Moje tajné nesplněné přání.

Jela jsem tenkrát na výlet se třídou, mamka byla zrovna v nemocnili, uklidňovala mě, že je to jen jako vždycky, dočerpá energii, dají jí léky přes kapačku a půjde za chvilku domů. V neděli po obědě jsem za ní přišla. Jenže jak jsem moc věřila tomu, že ji uvidím ještě znovu, tak jsem ji hrozně odbila. Měla jsem ten den rande a hrozně se těšila. Chvilku jsem u ní tedy pobyla, přinesla jí ovoce a tak a zmizela. Slíbila jsem ještě, že jí budu každý den volat. Nakonec jsem volala dvakrát denně. Pondělí, pak uterý, všechno bylo v pořádku, vyprávěla mi jakou má novou spolubydlící, co měla k obědu a co zajímavého četla v novinách nebo viděla v televizy. Pak byla středa. Když jsem jí kolem oběda volala, tak mě poprosila ať zavolám později, že jí není dobře a chce spát, jen mi na konci řekla, že mě miluje. V tu chvíli mi to bylo hrozně líto a byla jsem na ní i částečně naštvaná, měla jsem toho tolik co bych jí ráda řekla. Přešla jsem to a zbytek dne si užila.
Večer, kolem 7 tuším, volalal taťka. Že pro mě zítra ráno přijede, ten den už to nemělo cenu. Maminka nemoci podlehla.

To je moje velká životní chyba, kterou si nedokážu zatím odpustit a odprostit se od ní. Měla jsem tenkrát v tu neděli s ní být dýl, poovídat si s ní, zabavit ji a nenechat ji samotnou, hlavně jsem se s ní měla pořádně rozloučit. A do toho telefonu ji taky říct jak moc ji miluju, neudělala jsem to. Hrozně ráda bych to vrátila zpět.

Právě jsem se rozbrečela jako malé dítě. Malé kapičky slz mi stékají po tváři. Nikdy na ni nezapomenu. Chybu si snad časem odpustím, vím, že ona mi odpustila už dávno.

XOXO
 


Komentáře

1 Wayward T. ♥ Wayward T. ♥ | 19. ledna 2016 v 22:43 | Reagovat

Je mi to moc líto, ale jsem si jistá, že věděla, že ji miluješ... už podle toho článku, že možná sis mumlala, že nemůžeš jít ven a musíš se starat o domácnost, nicméně i přes hádky jsi zůstala a udělala, co bylo třeba... protože ti to přece nebylo jedno. To, co pro někoho někdo dělá, taky o něčem vypovídá, nemusí se všechno říkat nahlas... :) I když to někdy mrzí.

2 stuprum stuprum | Web | 20. ledna 2016 v 0:47 | Reagovat

Důležité je dávat lásku najevo, jinak se ztratí v uhelném prachu. :)

3 steel32 steel32 | Web | 20. ledna 2016 v 11:33 | Reagovat

páni, tak tohle je silný příběh. dokážu si představit, jak se teď musíš cejtit, když si to tak promeškala :(
ale maminka určitě věděla, že jí moc miluješ, i když si to neřekla :))

4 bychristine bychristine | Web | 20. ledna 2016 v 22:01 | Reagovat

Trochu se bojím napsat nějaký komentář, protože to není jen tak obyčejný článek, jsou z něj strašně moc cítit emoce. Prvně ti chci říct, že tě obdivuju! Fakt hodně a to o tobě moc nevím. Jsem si jistá, že kdybych tě poznala víc, můj obdiv ještě vzroste.
Je naprosto pochopitelné, že v šestnácti jsi nechtěla být zavřená doma. Nedokážu si představit, že bych to zvládala, starat se o domácnost a nemít čas na zábavu a kamarády...
Ale pomohla jsi jí a ona to určitě pochopila! Určitě nepochybovala o tom, že ji miluješ!

5 she-keeps she-keeps | E-mail | Web | 22. ledna 2016 v 15:52 | Reagovat

Tvůj článek mě zasáhl. Pokud bys nebyla proti, zařadila bych ho do výběru na téma týdne.

6 Eli Eli | Web | 9. února 2016 v 9:47 | Reagovat

Tohle je jedna z mých fóbií, že pro vlastní zaslepenost nestihnu něco udělat tak, jak bych chtěla (to říkám extrémně zveličeně)...

Ale bylo ti tehdy 16, prosím tě, bylas tele, tak na sebe nebuď nijak tvrdá. Maminka určitě ví, že lituješ té chyby, a že ji miluješ nade vše.

Silný článek.

7 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 9. února 2016 v 11:03 | Reagovat

Popravdě se mi o tom velmi těžko mluvi. Něco podobného jsem zazila s dědečkem, ale nemohla jsem se o něj starat.

Všichni jsme prošli pubertou, není to tvoje chyba.

8 Anita Barrasa Anita Barrasa | E-mail | Web | 9. února 2016 v 12:21 | Reagovat

Musím říct, že tě obdivuji. Za to, jak ses starala, přestože jsi chtěla mít úplně jiné zájmy, tady je vidět, že ti na ní záleželo. To, že jsi zameškala poslední společnou chvíli, určitě maminka odpustila a i tam nahoře si uvědomuje, jak moc ji máš ráda.
Já jsem si díky tomuto článku uvědomila to, jak špatně se chovám ke své matce a moc se za to stydím. A kdyby se tohle stalo... vůbec si to nedovedu představit :(

9 mylifeadele mylifeadele | Web | 9. února 2016 v 13:48 | Reagovat

Silný článek. Chvilkama se mi chtělo i brečet. Já sama se bojím té chvíle až někoho ztratím a musím říct, že tě moc obdivuju za tvou sílu se o ni starat.

10 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. února 2016 v 13:48 | Reagovat

Já teď taky pláču. Bohužel vím, jak ti je. Časem pochopíš, že jsi se vlastně  vzhledem ke svému věku chovala docela normálně. Jednou si odpustíš. Nikdy nezapomeň dávat svoji lásku milovanému člověku najevo.

11 Frána Frána | Web | 9. února 2016 v 15:01 | Reagovat

To je velice smutné. Hezky popsané, jen bych měla jednu drobnost - nechámu význam těch fotek v tomhle článku, myslím, /e by sr to obešlo i bez nich...

12 Allex Allex | E-mail | Web | 9. února 2016 v 16:09 | Reagovat

Je mi to líto. Ale nevyčítej si to, nemůžeš za to. ;) :/

13 hedd hedd | Web | 9. února 2016 v 16:23 | Reagovat

Nejhorší je litování věcí, které jsme neudělali... Také takových pár mám. Bohužel.

14 Lufienne Lufienne | E-mail | Web | 9. února 2016 v 17:54 | Reagovat

*hug*

15 Illumináti Illumináti | 9. února 2016 v 18:05 | Reagovat

such dál
                           wow
     much líto
                       so selfie

16 Loretten Loretten | Web | 9. února 2016 v 21:08 | Reagovat

Na jednu stranu úplně chápu tvůj smutek, to že si to vyčítáš, to jak tě to mrzí. Kdyby já ztratila mamku a ještě za takových okolností, asi bych se složila - máš ode mě za to ohromnou poklonu, jsi silná! :) Na druhou stranu - musela to být strašně složitá situace - tebe to celé štvalo, tvoji mamku jistě taky a určitě by si pro tebe přála lepší podmínky, ale jistý je, že tě musela mít strašně ráda a určitě by se na tebe nezlobila. Nemohla jsi vědět, že se to stane a tvoje reakce byly úměrný věku, situaci, všemu. Nemáš si co vyčítat. A tvoji mamku by taky určitě rmoutilo, kdyby sis to vyčítala. Mateřská láska je strašně nádherná. Já fakt smekám, že jsi tohle všechno ustála. Hlavně si na ní nechej ty nej vzpomínky! :) Já si to prostě ani nechci představovat, jaký to musí být ztratit mámu. Moje máma má zas špatný manželství, táta ji i bil a tak a rozvést se z finančních důvodů nemůže a prostě...chápu tu silnou vazbu na mámu. Je to šílený. Z tohohle tady brečím. Ale opravdu - určitě si nemáš co vyčítat. z toho co píšeš je jasný jak moc pro tebe mamka znamenala a znamená a to je důležitý. A ona to určitě celou dobu věděla. :)

17 Zelený jezevčík Zelený jezevčík | Web | 9. února 2016 v 22:58 | Reagovat

Když jsem to četla (a vlastně ještě teď) , měla jsem v očích slzy.
Chtěla jsem ti jen říct - přestaň už si to vyčítat. Víš, tvoje maminka by byla nešťastná, kdyby viděla, jak se kvůli tomu trápíš.
Člověk neví, co je po životě. Ještě není konec.

18 Gil Gil | Web | 9. února 2016 v 23:04 | Reagovat

♥ Zvládla jsi tak těžkou životní situaci naprosto obdivuhodně. Myslím, že maminka dobře ví, jak ji miluješ a že je na Tebe pyšná. Slova nejsou všechno, maminky to přece cítí, ať se děje cokoli♥

.. Nedávno umřela naše babička a cítili jsme od ní nesmírnou lásku. Všichni to říkali, i ti z rodiny, kdo na žádný další život nevěří.

19 Chloe. Chloe. | Web | 10. února 2016 v 9:48 | Reagovat

je mi to líto :-(

20 N.S. N.S. | Web | 10. února 2016 v 15:05 | Reagovat

Jsi vážně dobrá, že máš odvahu něco takového napsat na blog. Já bych se s tím nedokázala srovnat snad nikdy... Opravdu je mi tohle moc líto, snad vše zvládáš :/

21 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 10. února 2016 v 16:46 | Reagovat

[15]: Někdy to zas tolik vtipný není.

Není třeba si to vyčítat, tak se nikdy nebudeš cítit líp. Zní to jakože blbě, ale tvoje maminka by stejně jednou umřela a nikdy nevíš, jak se co stane. Realita je taková, že ti ji už nic nevrátí a jenom čas ti pomůže se s tím vyrovnat. Chápu tvůj zármutek, ale nedávej si nic za vinu, na to je život moc krátkej.

22 El El | 10. února 2016 v 20:33 | Reagovat

ZavYslost? Každý se nikdy splete ;-).

Každopádně, nemohu říct, že vím, jak se cítíš. Patřila jsem mezi ty, kdy vyrůstali s plnou a zdravou rodinou. Ale přeji ti hodně síly a štěstí v dalším žití ;-).

23 Lany Lany | Web | 10. února 2016 v 21:15 | Reagovat

Moja zlatá, veľmi ma to mrzí.. a to hlavne preto, pretože som pred mesiacom sama zistila, aké je to navždy stratiť milovanú osobu. Prajem ti veľa šťastia a hlavne veľa síl v živote. Mamina na teba bude navždy dohliadať zhora.

24 Van Vendy Van Vendy | Web | 10. února 2016 v 21:38 | Reagovat

To je hodně silný příběh. Myslím že na svůj věk ses chovala přiměřeně, holka v šestnácti chce jít raději na diskotéku, než být doma s nemocným člověkem. A nikdo si nechce připustit, že ani ten nejdražší člověk tady nemusí být navěky. Je moc smutné, jak to s tvojí maminkou dopadlo a věřím, že si dnes vracíš ty chvíle a toužebně si přeješ, aby se dal vrátit čas. Já zažila něco podobného, jen jsem byla starší než ty - a přesto jsem to nesla těžce. Myslím že maminka vidí, jak se tím trápíš a moc by ti chtěla říct, aby sis odpustila.
Jedno ale udělat můžeš, Dáši. Když na maminku budeš vzpomínat, bude to, jako by byla stále s tebou. Dokud na ni budeš myslet, bude to, jako by byla dosud živá.

25 karas-blog karas-blog | Web | 11. února 2016 v 19:36 | Reagovat

Chudáčku, musí to být hrozné :(

26 reede reede | Web | 11. února 2016 v 21:53 | Reagovat

Ej slzy v očiach, musíš si to odpustiť, mamka ti odpustila, tak jak si napísala, teraz musíš už iba ty, obdivujem takých silných ludí ako si ty, drž sa :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama