"Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků věci úplně hotové. A poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátele."

Dnešní stěžování // 22. 1. 2016

22. ledna 2016 v 9:28 | Dáša H. |  Povidani
Po začátek, začínám se těma fotkama cítit jako narcis, ale stejně je sem dám. Přijde mi to jako aspoň lehké oživení jinak nudného článku. Navíc podle mě nejsem tak ošklivá, tak snad vás to neodrazuje :D :D


Dobré ráno tedy přeji. Byla jsem brzo u zubaře, sice jen na prohlídce, ale stejně se mi dneska už nechce do školy. Tak sedím u přítele v posteli, před sebou noťas a odpočívám. My totiž bydlíme na vesnici a on ve městě, takže většinou když nechci domů, tak chodím k němu. Jsem tu sama, ale na to si tu už všichni zvykli, berou mě tu jako samozřjmost.


Dneska jdu po obědě k tý psycholožce. Přítel mě tedy konečně dokopal. Uvidíme co. Doktorka ke které normálně chodím, říkala taky, že bych měla. Ona mi může dát leda tak prášky a říct pár vlídných slov, ale že psycholog mi pomůže víc. Já nevím, pořád mám ohledně toho špatný pocity. Snad to přejde až tam budu, začínám si sama uvědomovat že tohle, co teď dělám, není cesta. Bude mi hůř a hůř a zkazím si tím život, což já nechci, budu přeci ta nejlepší lákarnice a vynaleznu lék na všechno!

Jak už jsem psala, píšu na přítelově notebooku. Otevřela jsem ho a docela mě to překvapilo. Má na ploše stažených několik článků ohledně mé poruchy. Netušila jsem, že se o to tolik zajímá. Ale asi je to normální, sice jen si spolu plánujeme společnou budoucnost. Tak jsme si to taky pročetla, nic nového jsem se nedozvěděla. Všechno ž vím, mohl se mě na to zeptat. Ale asi by to nebylo takové no.

Poslední dobou můj zájem o vše zase rychle opadá. Na chvilku to bylo skvělé, teď už zase není. Včera jsem v pět přišla domů a hned si šla lehnout, myslela jsem, že si jen na chvilku odpočinu a pak se půjdu učit. Jenže jsem usla, oblečená, tak jak jsem přišla. Vzbudila jsem se až ve tři ráno, naštěstí jsem si teda nastavil budíka k tomu zubaři a spala dál. Teď se ale cítím pořád unavená, jako bych nespala celou noc.
Kdy jsem naposledy třeba spala s přítelem si taky nepamatuju. Nemám na to vůbec pomyšlení ani chuť. Ubíjí mě vidět ho, jak ho mrzí, že jsme ho zase odmítla, ale já prostě nemůžu. Není to kvůli němu, jen nemám chuť.
Navíc si stále častěji a častěji píšu s bývalým přitelem, byla jsem s ním dokoce i na kafi. Stává se z něj úžasný kamarád, hrozně dobře se mi s ním povídá a tak. Jenže vím, že to není dobře, hlavně kvůli příteli. Ale já...vůbec teď nevím jak to ze sebe dostat, nenapadá mě jak to říct. To je fuk, až mě to napadne, tak o tom napíšu v dlším článku.

Takže od posledního článků žádné novinky vlastně ani nejsou. Proč tohle všechno vůbec teda píšu? Kdo ví. Třeba to jednou k něčemu bude.

Zdraví vaše princezna,
 


Komentáře

1 bychristine bychristine | Web | 22. ledna 2016 v 21:52 | Reagovat

Ahoj,
doufám, že to dopadlo dobře u té psycholožky. Vzpomněla jsem si na tebe během dneška, jak jsi to zvládla.
Nejdřív ti chci moc poděkovat za komentář u mého článku. Rozhodně jsem to nějak špatně nevzala. Máš pravdu a vlastně s tebou ve všem souhlasím. Ale není to tak jednoduché, protože ho mám opravdu hodně ráda a bojím se udělat jakýkoli krok. Nedokážu si představit, co bych dělala, kdybych ho ztratila. Ale tím svoje chování nechci obhajovat, vím že se nechovám zrovna správně.
To že si tvůj přítel vyhledává články o tvé poruše, je od něj krásné gesto. Je na něm vidět, že ho opravdu zajímáš a chce ti pomoci...
Držím palce, ať ti je líp a ještě jednou děkuji :)

2 Wendy Wendy | E-mail | Web | 4. února 2016 v 21:08 | Reagovat

Jakou máš poruchu? Pokud to není nějak úplně sprostý odeme
W💋

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama